Výpověď z pracovního poměru: Co musíte vědět před podpisem

Druhy výpovědi ze strany zaměstnance i zaměstnavatele

Když potřebujete ukončit pracovní poměr, výpověď je nejčastější cesta, kterou se můžete vydat. Není to ale jednoduchá formalita – zákoník práce má jasná pravidla, která musíte dodržet. A pozor, pravidla pro zaměstnavatele a zaměstnance se dost liší.

Když dává výpověď zaměstnavatel, nemůže si vymýšlet. Zákon přesně stanovuje důvody, které může použít – a to je dobře, protože vás to chrání před tím, aby vás šéf vyhodil jen proto, že se mu nelíbí barva vašich ponožek.

Nejčastěji se setkáte s takzvanou organizační výpovědí. Firma možná zavírá vaši pobočku, přesouvá výrobu jinam, nebo prostě zjistila, že má moc lidí a potřebuje zefektivnit provoz. Znáte to – přijde nový management, všechno se reorganizuje a najednou je vaše pozice nadbytečná. Bohužel se to stává, zvlášť v dnešní době, kdy se trh mění rychleji než počasí.

Další varianta? Výpověď za to, že svou práci nezvládáte. Třeba už nesplňujete potřebnou kvalifikaci, přišli jste o řidičák a bez něj nemůžete dělat svou práci, nebo vám zdravotní stav nedovoluje pokračovat. Může se stát také, že vážně poruší pracovní kázeň – například opakovaně zanedbáváte své povinnosti i přes upozornění, nebo uděláte něco opravdu závažného. V těchto případech musí mít firma všechno řádně zdokumentované a musela vás předem upozornit, co vám hrozí.

Když chcete odejít vy, máte to mnohem jednodušší. Můžete dát výpověď prakticky kdykoliv a nemusíte ani říkat proč. Prostě se rozhodnete, že chcete změnu, a odejdete. Standardně pak odpracujete dva měsíce výpovědní doby a je to.

Existují ale situace, kdy máte silnější pozici. Představte si, že vám firma neposlala výplatu a i patnáct dní po termínu splatnosti nemáte na účtu ani korunu. V takovém případě máte právo odejít okamžitě – koneckonců, proč byste měli pracovat zadarmo? Podobně když vám šéf déle než šest týdnů nedovolí dělat práci, na kterou jste se dohodli. Nebo třeba lékař zjistí, že vaše práce vážně ohrožuje vaše zdraví – pak samozřejmě můžete odejít taky.

Okamžité zrušení pracovního poměru je pak krajní řešení pro opravdu mimořádné situace. Firma vás může vyhodit na hodinu, pokud vás třeba odsoudí k nepodmíněnému trestu za úmyslný trestný čin. A vy? Pokud lékař řekne, že vás práce ohrožuje na zdraví a firma vám do patnácti dnů nenabídne jinou vhodnou pozici, můžete vzít klobouk a jít.

Každopádně platí jedno: ať už dáváte výpověď vy nebo ji dostáváte, vždycky se ujistěte, že všechno probíhá podle pravidel. Chyba ve formě nebo v důvodech může znamenat, že výpověď neplatí – a to pak komplikace nechcete.

Zákonné výpovědní důvody podle zákoníku práce

Zákoník práce jasně stanovuje, kdy může zaměstnavatel nebo zaměstnanec ukončit pracovní poměr výpovědí. Důvody jsou přesně vymezené zákonem a není možné je libovolně rozšiřovat. Výpověď z pracovního poměru je jednostranný právní úkon – jedna strana oznámí druhé, že chce ukončit jejich pracovní vztah. Na rozdíl od okamžitého zrušení nebo dohody o rozvázání pracovního poměru je nutné respektovat výpovědní dobu stanovenou zákonem.

Zaměstnavatel nemůže dát výpověď jen tak podle své libosti. Může tak učinit pouze z důvodů, které výslovně uvádí § 52 zákoníku práce. První důvod nastává, když zaměstnavatel ruší svůj provoz nebo jeho část, případně se přemísťuje, a zaměstnance nelze převést na jiné místo. Další situace může nastat, když se zaměstnanec stane nadbytečným kvůli organizačním změnám – například firma mění svou činnost, zavádí nové technologie, snižuje stavy pro zvýšení efektivity nebo provádí reorganizaci.

Výpověď může zaměstnavatel podat také tehdy, když zaměstnanec poruší pracovní kázeň. Buď to udělá zvlášť hrubým způsobem, nebo opakovaně méně závažně – ovšem jen pokud byl v posledních šesti měsících písemně upozorněn, že při dalším přestupku mu hrozí výpověď. Mezi důvody pro výpověď patří i situace, kdy zaměstnanec nesplňuje zákonné předpoklady pro výkon své práce nebo když své pracovní úkoly plní nedostatečně.

Zdravotní stav představuje zvláštní kategorii. Zaměstnavatel může dát výpověď, když lékařský posudek od závodní preventivní péče nebo rozhodnutí správního orgánu potvrdí, že zaměstnanec dlouhodobě ztratil zdravotní způsobilost vykonávat svou práci. Stejně tak v případě, kdy podle lékařského posudku nesmí pokračovat v práci kvůli nemoci z povolání nebo jejímu ohrožení.

Na druhé straně je situace zaměstnance výrazně jednodušší. Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu, nebo dokonce bez uvedení důvodu. Tato nerovnost v právní úpravě má svůj smysl – zaměstnanec je slabší stranou pracovního vztahu a musí mít svobodu rozhodnout se, zda chce v práci pokračovat či nikoli. Výpověď musí mít vždy písemnou formu a musí být doručena druhé straně, jinak nemá právní účinky. Pracovní poměr pak končí po uplynutí výpovědní doby, která trvá minimálně dva měsíce a začíná běžet prvním dnem měsíce následującího po doručení výpovědi.

Výpovědní lhůta a její správný výpočet

Výpovědní lhůta je období, které musí uplynout od okamžiku, kdy jedna strana doručí výpověď, do skutečného konce pracovního poměru. Jde vlastně o ochrannou brzdu, která dává oběma stranám čas se připravit na změnu. Vy jako zaměstnanec můžete v klidu hledat nové místo, váš zaměstnavatel zase sežene náhradu.

Zákon stanoví, že výpovědní lhůta trvá minimálně dva měsíce. Pozor ale – nezačíná běžet hned, ale až prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi. Tohle je důležité si zapamatovat, jinak si spočítáte špatně, kdy vlastně končíte. Dejme tomu, že podáte výpověď patnáctého března. Lhůta začne až prvním dubnem a skončíte třicátého června.

Při výpočtu výpovědní lhůty se vyplatí být pečlivý – chyba může vést k nepříjemným komplikacím. Výpovědní lhůta je stejná pro zaměstnance i zaměstnavatele, pokud kolektivní nebo pracovní smlouva nestanoví něco jiného. Kratší než dva měsíce ale být nemůže, to zákon prostě nedovolí.

V reálném životě se často stává, že se strany dohodnou na jiné délce výpovědní lhůty. Prodloužit ji můžete vzájemnou dohodou bez problémů. Se zkrácením je to složitější – musí s tím souhlasit obě strany. Nemůžete jen tak přijít a říct: Za týden tu nebudu. Stejně tak zaměstnavatel vás nemůže donutit odejít dřív, než stanoví zákon.

Aby výpověď platila, musí být písemná a řádně doručená. Nestačí říct šéfovi u kávy, že končíte. Bez písemné formy a správného doručení se prostě nic neděje a pracovní poměr pokračuje dál. Moment doručení je zásadní – od něj se počítá všechno ostatní.

Když dává výpověď zaměstnavatel, musí v ní uvést důvod, který odpovídá zákonu. Bez řádného odůvodnění je výpověď neplatná a může to skončit obnovením pracovního poměru nebo odškodněním. Vy jako zaměstnanec máte jednodušší pozici – důvod uvádět nemusíte.

Po celou dobu výpovědní lhůty všechno běží normálně dál. Máte nárok na mzdu, dovolenou, benefity – a samozřejmě musíte pořádně pracovat. Zaměstnavatel vás může uvolnit od práce, ale plat vám musí vyplácet stejně.

Forma výpovědi a náležitosti písemného podání

Když se rozhodnete ukončit práci nebo vám firma dá výpověď, musíte vědět, že to není jen o tom, že si něco řeknete u kávového automatu. Výpověď musí být vždy písemná – jinak prostě neplatí. Ústní slovo, i kdyby zaznělo před svědky, nemá v tomhle případě žádnou váhu. Tahle pravidla tu jsou proto, aby měl každý jasno a nemohlo dojít k nedorozumění.

Co vlastně znamená písemná forma? Většinou jde o klasický papír s podpisem, případně elektronický dokument s uznávaným elektronickým podpisem. V reálném životě se ale papírová verze používá mnohem častěji – je to jednodušší a nikdo se nemusí trápit s technickými detaily. Hlavní je, aby z textu bylo jasné, že chcete ukončit pracovní poměr. Nemusíte psát komplikované právnické věty, stačí třeba: „Tímto podávám výpověď z pracovního poměru. Jasně a srozumitelně.

A co všechno do výpovědi patří? Určitě vaše jméno, příjmení, ideálně datum narození nebo rodné číslo. Stejně tak název firmy, kde pracujete, a nejlép i její identifikační číslo. Proč? Aby nemohlo dojít k záměně – představte si, že máte stejné jméno jako kolega z jiného oddělení. Tohle vás ochrání před zbytečnými komplikacemi.

Bez vlastnoručního podpisu to ale celé nemá smysl. Nepodepsaná výpověď je prostě neplatná. Musí to být váš skutečný podpis, takový, jaký běžně používáte. Pokud výpověď dává firma, podepíše ji ten, kdo má právo za ni jednat – třeba jednatel nebo ředitel. Vy jako zaměstnanec podepisujete vždycky sami. Jedinou výjimkou je situace, kdy máte notářsky ověřenou plnou moc, ale to se v praxi moc často nestává.

Datum má taky svůj význam. Od něj se totiž počítá, kdy začne běžet výpovědní doba – obvykle to je první den následujícího měsíce po doručení výpovědi. Takže pokud dáte výpověď 15. března, výpovědní doba začne běžet od 1. dubna. Proto je důležité mít datum jasně uvedené.

A teď pozor – když vám dává výpověď zaměstnavatel, musí v ní uvést konkrétní důvod podle zákoníku práce. Nemůže tam jen napsat „z provozních důvodů a hotovo. Musí to být přesné, abyste věděli, proč vlastně odcházíte, a mohli se případně bránit. Naopak když výpověď dáváte vy, nemusíte uvádět vůbec nic. Vaše rozhodnutí je prostě vaše rozhodnutí – a to je v pořádku.

Okamžité zrušení pracovního poměru a jeho podmínky

Okamžité zrušení pracovního poměru je ta nejtvrdší varianta, jak může skončit vztah mezi vámi a zaměstnavatelem. Na rozdíl od klasické výpovědi, kdy máte čas se připravit a odpracovat výpovědní dobu, tady jde všechno ráz na ráz. Prostě dnes jste v práci naposledy a zítra už ne.

Zákon je v tomhle ohledu velmi striktní a přesně vymezuje, kdy vůbec můžete takto radikálně ukončit pracovní vztah. Nejde o něco, co by se používalo běžně – tahle možnost existuje jen pro opravdu výjimečné situace, kdy by pokračování v práci bylo pro jednu ze stran prostě neúnosné. A pozor, všechno musí být černé na bílém – písemně a s jasným zdůvodněním.

Kdy může zaměstnavatel použít tuhle zbraň? Zákon mu dává jen dvě možnosti. První je situace, kdy skončíte za mřížemi kvůli úmyslnému trestnému činu – buď vám soud uložil nepodmíněný trest nad rok, nebo pokud jste něco provedli přímo v práci a dostali jste nepodmíněně aspoň šest měsíců. Druhá možnost je při zvlášť hrubém porušení vašich pracovních povinností.

Co si představit pod tím zvlášť hrubým porušením? Rozhodně nejde o to, že jednou přijdete o pár minut později nebo zapomenete něco odevzdat. Musí jít o něco opravdu vážného, něco, co překračuje běžné přešlapy. Představte si třeba, že někdo krade ze skladu, napadne kolegu, přijde opilý obsluhovat stroje, kde může někoho ohrozit, nebo vyzradí důvěrné informace firmy. Prostě něco tak závažného, že po zaměstnavateli nemůžete rozumně chtít, aby s vámi dál pracoval.

A co vy jako zaměstnanec? Také máte možnost okamžitě zrušit pracovní poměr, ale jen ve velmi konkrétních případech. Můžete to udělat, když vám lékař řekne, že další práce by vážně ohrozila vaše zdraví, a zaměstnavatel vám do patnácti dnů nenabídne jinou vhodnou pozici. Druhý důvod je asi nejčastější – když vám nepřijde výplata. Pokud zaměstnavatel nezaplatil vaši mzdu ani do patnácti dnů po tom, co měl, máte právo odejít okamžitě.

Jak na to formálně? Tady je potřeba být precizní, jinak to celé může skončit u soudu. Všechno musí být písemně, doručené druhé straně a s přesným popisem důvodu. Zaměstnavatel nemůže jen napsat porušení pracovních povinností – musí uvést konkrétní fakta, která se nedají splést s ničím jiným. A pozor na čas! Zaměstnavatel má na okamžité zrušení maximálně dva měsíce od chvíle, kdy se o důvodu dozvěděl, a v žádném případě ne déle než rok od vzniku důvodu. Nestihne-li to, smůla – tahle možnost mu propadne.

Ochrana zaměstnanců v ochranné době

Ochranná doba je jedním z nejdůležitějších nástrojů, které chrání zaměstnance v těžkých životních situacích. Představte si, že jste nemocní nebo těhotná a zrovna v tu chvíli vám zaměstnavatel dá výpověď. Přesně proti takovým situacím má ochranná doba chránit.

Když onemocníte nebo se zraníte, nemůže vám zaměstnavatel po celou dobu nemoci dát výpověď. To samé platí, když jste v karanténě. Je to logické – v době, kdy se potřebujete soustředit na své zdraví, byste neměli řešit ještě ztrátu práce. Existuje však jedna výjimka: pokud firma ruší celé pracoviště nebo ho přesouvá jinam, může vám výpověď dát i během nemoci.

Ještě silnější ochrana platí pro těhotné ženy, matky na mateřské a rodiče na rodičovské dovolené. Tady je ochrana prakticky absolutní – výpověď dostat nemůžete, ledaže by šlo o zásadní organizační změny ve firmě. A pozor, rodičovská dovolená se týká stejně tak otců jako matek. Tato ochrana trvá po celou dobu těhotenství a až do tří let věku dítěte.

Co se stane, když zaměstnavatel přesto výpověď v ochranné době dá? Taková výpověď je neplatná. Můžete se obrátit na soud, ale pozor – máte na to pouze dva měsíce od doručení výpovědi. Pokud soud rozhodne ve váš prospěch, pracovní poměr dál trvá, jako by se nic nestalo.

Ochrana se netýká jen výpovědi. Zaměstnavatel vás nemůže ani okamžitě vyhodit, když jste v ochranné době. Ano, i tady existují výjimky, ale musí jít o opravdu závažné důvody. A hlavně – důkazy musí předložit zaměstnavatel, ne vy.

Ochranná doba vám dává jistotu v momentech, kdy jste nejzranitelnější. Vytváří prostor, kdy se můžete soustředit na své zdraví, rodinu nebo péči o dítě, aniž byste museli žít ve strachu z ztráty zaměstnání.

Odstupné a další nároky při skončení

Když přicházíte o práci, nejste na to sami. Zákon vám totiž dává konkrétní nároky, které musí zaměstnavatel respektovat. Odstupné patří mezi nejdůležitější finanční podporu, která vám může výrazně pomoct překlenout období hledání nového zaměstnání. Představte si to jako polštář, který vás má zachytit v momentě, kdy přicházíte o pravidelný příjem.

Kdy vlastně na odstupné máte nárok? Především tehdy, když vám zaměstnavatel dává výpověď kvůli změnám ve firmě. Typicky jde o situace, kdy firma zavírá provozovnu nebo ji přesouvá jinam, nebo když váš úsek ruší, mění výrobu na nové technologie nebo prostě snižuje počty lidí kvůli úsporám. V těchto případech vám ze zákona patří minimálně trojnásobek vašeho průměrného měsíčního příjmu.

Kolik peněz vám konkrétně náleží, závisí na tom, jak dlouho jste ve firmě pracovali. Byli jste tam kratší dobu než rok? Dostanete jednu průměrnou měsíční výplatu. Pracovali jste rok až dva roky? To je dvojnásobek. A když vydržíte dva roky nebo déle, máte nárok na trojnásobek průměrné měsíční mzdy.

Odstupné ale není všechno, co vám firma dluží. Musí vám vyplatit úplně všechny peníze, které jste si vydělali – mzdu za odpracované dny, peníze za nevyčerpanou dovolenou a samozřejmě i veškeré prémie nebo příplatky, na které jste měli podle smlouvy právo.

Právě ta nevyčerpaná dovolená bývá často sporným bodem. Měli jste ještě týden volna a nestihli jste ho vybrat? Zaměstnavatel vám ho musí proplatit podle vašeho průměrného výdělku. Nemůže prostě říct, že dovolená propadla – buď vám ji musí dát před koncem pracovního poměru, nebo vám za ni zaplatí.

A co výpovědní doba? Po celou dobu, většinou dva měsíce, máte nárok na běžnou výplatu se všemi příplatky, i když vás šéf třeba pošle domů a nechce, abyste chodili do práce. Vaše peníze běží dál.

Odchod z práce není konec, ale příležitost k novému začátku. Každá výpověď je mostem mezi tím, kdo jste byli, a tím, kým se můžete stát.

Vlastimil Horák

Neplatná výpověď a možnosti jejího napadení

Když vám zaměstnavatel dá výpověď nebo když ji dáváte vy, jde o jednostranný právní úkon, který má ukončit váš pracovní poměr. Jenže pozor – ne každá výpověď je automaticky platná. Existuje celá řada zákonných požadavků, které musí být splněny, a pokud tomu tak není, máte v rukou neplatnou výpověď. A co to vlastně znamená? Že taková výpověď nemá žádné právní účinky a váš pracovní poměr prostě pokračuje dál.

Nejčastěji se setkáte s tím, že výpověď nesplňuje písemnou formu. Zákoník práce je v tomto ohledu naprosto jasný – výpověď musí být písemná, jinak nemá žádnou platnost. Takže když vám šéf řekne u kávovaru, že jste vyhodnocen, nebo vám pošle email bez elektronického podpisu, můžete si oddychnout. Taková výpověď prostě neplatí. Písemná forma tady není jen formalita – chrání obě strany a dává vám jistotu v tak zásadní věci, jako je ztráta nebo ukončení práce.

Další věc, na kterou si musíte dát pozor, je uvedení výpovědního důvodu. Dává-li výpověď zaměstnavatel, musí v ní vždy napsat důvod, a ten musí odpovídat tomu, co zákon povoluje. Nestačí ale napsat jen obecnou frázi typu organizační změny – důvod musí být dostatečně konkrétní, aby bylo jasné, co se vlastně stalo. Vágní nebo mlhavé formulace můžou výpověď pokazit. Na druhou stranu, pokud dáváte výpověď vy, důvod uvádět nemusíte, pokud nechcete.

Co dělat, když máte podezření, že výpověď není v pořádku? Máte několik možností. Ta hlavní je podat žalobu k soudu, ale pozor – máte na to jen dva měsíce od okamžiku, kdy měl pracovní poměr skončit. Tato lhůta je neprodloužitelná, takže když ji prošvihnete, už nic nezmůžete. V žalobě požadujete, aby soud určil, že výpověď je neplatná a že váš pracovní poměr trvá. Soud pak prověří všechny formální i věcné náležitosti.

Před soudem budete muset dokázat konkrétní důvody neplatnosti. Možná vám dal zaměstnavatel výpověď v ochranné době – třeba když jste byl nemocný, během těhotenství nebo na mateřské. Nebo se ukáže, že uvedený důvod vůbec neodpovídá pravdě nebo ho zaměstnavatel nedokázal prokázat. Právě zaměstnavatel musí u soudu předložit důkazy, že všechno proběhlo v souladu se zákonem.

Nemusíte hned běžet k soudu. Často má smysl zkusit mimosoudní cestu – prostě se sejít se zaměstnavatelem a ukázat mu, kde udělal chybu. Někdy zaměstnavatel raději výpověď vezme zpět nebo se domluvíte na jiném způsobu ukončení spolupráce, třeba dohodou. Tahle cesta bývá rychlejší a méně stresující než tahání se po soudech.

Doručení výpovědi a právní účinky

Doručení výpovědi je zásadní moment, od kterého se odvíjí všechny další lhůty a důsledky spojené s ukončením práce. Možná si říkáte, že stačí jen předat papír a je hotovo, ale v praxi to tak jednoduché není. Každá chyba při doručování může celou výpověď zneplatnit.

Výpověď musí být vždycky písemná. Rozhodující není, kdy si ji člověk přečte, ale kdy měl reálnou možnost se s ní seznámit. Představte si situaci: dostanete dopis do schránky v pondělí ráno, ale otevřete ho až ve čtvrtek večer. Výpověď platí už od pondělí, protože jste ji mohli vzít do ruky kdykoliv po jejím doručení. Tohle pravidlo chrání obě strany – nikdo nemůže schválně předstírat, že o ničem neví.

Nejspolehlivější je předat výpověď osobně. Prostě dojdete, předáte papír a necháte si potvrdit převzetí podpisem na kopii. Takto máte jasno a vyhnete se všem nejasnostem. Co když však zaměstnanec odmítne výpověď vzít? I to se počítá jako doručení – stačí o tom sepsat záznam, ideálně před svědky.

Mnoho lidí posílá výpověď poštou. To je v pořádku, ale pozor na jedno důležité pravidlo. Když si adresát nevyzvedne zásilku z pošty, považuje se za doručenou poslední den úložní lhůty – i když tam vůbec nedošel. Třeba jste byli na dovolené, zapomněli jste na výzvu, nebo prostě ignorovali oznámení ve schránce. Nezáleží na tom. Zákon říká jasně: měli jste možnost si to vyzvednout.

Od okamžiku doručení začíná běžet výpovědní doba – minimálně dva měsíce a vždycky končí k poslednímu dni v měsíci. Pracovní poměr tedy nekončí hned, ale až po uplynutí této doby. Během výpovědi chodíte normálně do práce, dostáváte mzdu a platí všechna obvyklá pravidla. Nic se nemění, jen víte, že to má svůj konec.

Skutečné ukončení přichází poslední den výpovědní doby. Od příštího dne už nejste zaměstnanec a vznikají nové povinnosti. Zaměstnavatel vám musí v poslední pracovní den vydat potvrzení o zaměstnání, které potřebujete na úřad práce, případně pro nárok na podporu. Dostanete také vyúčtování poslední mzdy a pracovní posudek.

Celý proces má svá pravidla a není prostor pro improvizaci. Když se však všechno udělá správně, obě strany mají jistotu a jasno v tom, co následuje.

Pracovní poměr na dobu určitou versus neurčitou

Když nastupujete do nového zaměstnání, pravděpodobně vás zajímá, jestli půjde o smlouvu na dobu určitou nebo neurčitou. A není divu – tohle rozhodnutí má totiž docela zásadní vliv na to, jak případně jednou budete moci ze zaměstnání odejít.

Smlouva na dobu neurčitou je vlastně takový zlatý standard mezi pracovními poměry. Většina z nás o ni usiluje, protože přináší větší jistotu do života. Můžete si vzít hypotéku, plánovat budoucnost, prostě víte, že zaměstnání máte, dokud se sami nerozhodnete odejít nebo nedojde k výpovědi. Pracovní vztah trvá, dokud ho některá ze stran neukončí podle pravidel, která stanovuje zákon.

A co ta smlouva na dobu určitou? Ta má prostě jasný horizont – skončí, když uplyne dohodnutá doba nebo když dokončíte konkrétní projekt. Třeba když někdo na mateřské potřebuje zástup, nebo firma má dočasně víc práce. Zákon ale chrání zaměstnance před tím, aby se z této formy nestala věčná nejistota. Nemůžete mít s jedním zaměstnavatelem víc než tři takové smlouvy za sebou, a celková doba nesmí přesáhnout tři roky. Překročíte tento limit? Bác, a máte automaticky smlouvu na dobu neurčitou. Jednoduché, že?

Teď k tomu podstatnému – jak to celé ukončit. Smlouva na dobu určitou většinou prostě jen vyprší. Přijde poslední den, rozloučíte se s kolegy a je to. Žádné složité procedury. U smlouvy na dobu neurčitou to tak jednoduché není – tady musíte aktivně jednat.

Máte smlouvu na neurčito a chcete odejít? Můžete dát výpověď kdykoli, důvod nikomu dlužit nemusíte. Stačí dodržet výpovědní dobu a jste volní. Šéf to má složitější – ten musí mít pro výpověď konkrétní zákonný důvod a musí ho ve výpovědi jasně napsat. Nemůže vám prostě říct nějak to mezi námi nefunguje a poslat vás pryč.

Se smlouvou na dobu určitou je to zajímavější. Dát výpověď můžete jen tehdy, když jste si to předem dohodli přímo ve smlouvě – včetně důvodů, kdy to možné je. Není to tam? Pak můžete pracovní poměr ukončit buď dohodou, nebo okamžitým zrušením, pokud druhá strana hodně poruší své povinnosti.

Ať už máte jakýkoli typ smlouvy, výpověď musí být vždycky písemně a řádně doručená. U smlouvy na neurčito pak začne běžet výpovědní doba – minimálně dva měsíce, přičemž vždycky končí posledním dnem v měsíci. Takže když dáte výpověď třeba patnáctého března, pracujete ještě celý duben a celý květen, a odcházíte až třicátého prvního května.

Důležité je vědět, že zaměstnanci se smlouvou na dobu neurčitou mají obecně silnější ochranu. Některým lidem šéf nemůže dát výpověď vůbec – těhotným ženám, rodičům na rodičovské nebo lidem na nemocenské. A tahle ochrana platí i pro smlouvy na dobu určitou, pokud v nich výpověď možná je.